O knize: 2009 / Klasická německá literatura začala teprve nedávno - od doby, kdy Martin Luther v šestnáctém století dokázal (především svým překladem Bible) položit základy národního literárního stylu. Od té doby každé z následujících století našlo svou klasiku. Sedmnácté století - Grimmelshausen a Gryphius, osmnácté - Goethe a Schiller, devatenácté - romantici a Heine, dvacáté - Thomas Mann, Musil, Rilke a Kafka. Franz Kafka má na tomto seznamu zvláštní místo. Co do počtu publikací, studií, recenzí, ohlasů a zmínek je daleko před všemi svými současníky. Ve všech těchto ukazatelích (stejně jako v nákladech na rukopisy na mezinárodních aukcích) se již blíží Goethovi, na kterého celý život pohlížel jako na Boha. Nic z toho by se však v Kafkově posmrtném osudu nemuselo stát, kdyby se jeho blízký přítel Max Brod neodvážil porušit spisovatelovu vůli a spálil všechny jeho rukopisy. Jen díky Maxi Brodovi známe Kafkovo dílo v takovém rozsahu, v jakém máme. Tato sbírka je literární památkou na přátelství dvou spisovatelů, z nichž jeden, Max Brod, byl předurčen hrát roli vykonavatele svého velkého přítele.